Nejméně nápadný z trojice mikulovských vrchů – Turold – proslavily především jeskyně, které byly širší veřejnosti známy už v 17. století a jejich výzdoba byla velmi žádaná mezi šlechtou, která si v oněch dobách na svých sídlech budovala módní "grotta" neboli umělé jeskyně. V dávné minulosti byly vůbec prvním místem, které člověk na Mikulovsku osídlil. Stopy hned čtrnácti kultur, které byly na Turoldu objeveny, řadí toto místo k nejčastěji obývaným lokalitám Moravy. Člověk se ale k tomuto významnému vrchu zachoval po svém. Velkou část vysoce čistého vápence, ve kterém se jeskyně nacházely, odtěžil a semlel. Těžba po 1. světové válce postupně ustala a po roce 1951 byly objeveny další, doposud skryté podzemní prostory v délce přibližně 2 000 metrů.

Dnes jsou zdejší jeskyně známé hlavně díky osmi druhů netopýrů, kteří je obývají, a také díky unikátní, tzv. „turoldské“ krasové výzdobě.

Přírodní rezervace Turold byla spolu s rezervací Svatý kopeček zřízena krátce po skončení války, v roce 1946. Typickými reprezentanty zdejší vzácné teplomilné flóry a fauny jsou například žlutě kvetoucí hlaváčky jarní, kudlanka nábožná nebo ještěrka zelená. Přírodní rezervací provází naučná stezka.

Na dně turoldského lomu naproti vchodu do jeskyně se nachází geopark představující 17 základních hornin.